Přemek na cestách

Deník stopaře: Auckland - Wellington

27. únor 2011, 23:07, kategorie:

O vánočních prázdninách jsem se vydal stopem po Zélandu. Stopování je fajn, protože:

  • je zadarmo,
  • potkám hodně cizích lidí a povídám si s nimi (to bych jinak nedělal, pač jsem introvert),
  • nemusím předem vědět, kam jedu,
  • zůstanu, kde budu chtít a jak dlouho budu chtít, nic mi nemůže ujet,
  • ale hlavně - nemusím dělat to, co dělají ostatní (kupovat si auto, jezdit autobusem, utrácet za letenky, atd). Zkrátka, nemusím být ten typický turistický vocas, kterých je tu milion.

Plán cesty

Neměl jsem jasnou představu, kam bych se chtěl všude podívat. Jen snad, že bude lepší dát se na jih a zkusit se případně dostat i na jižní ostrov. Když mě ale někdo doveze severně, nic se neděje. Spousta turistů, které jsem tu potkal, má z domova napsané, kam všude se musí podívat a pak si odškrtávají, kde už byli a kam ještě MUSÍ jet. To já nemůžu, nebavilo by mě to. Chtěl jsem si projet kus Zélandu, nikde se moc nezdržovat, udělat si jen takový rychlý obrázek o tom, jak to tu vypadá a kam třeba pak jet na dovolenou. Hlavní je vrátit se včas, aby nebyla v práci nepříjemnost. Nakonec jsem stopem projel celý Nový Zéland, z Aucklandu do Wellingtonu, potom přes Christchurch a Dunedin až dolů do Invercargillu. Odtud pak ještě do Queenstownu. Celkem něco málo přes 2 000 km stopem, z Queenstownu do Aucklandu jsem se pak vrátil letadlem, bál jsem se, že kdybych stopoval zpátky, přijedu do Aucklandu pozdě.

Mapka cestování po severním ostrově

map

Takže teď pár postřehů z deníčku a fotky:

Auckland

Dominion Road, 9 hodin ráno. Mapu jsem si sice vzal, ale umím jí jenom rozložit. Na složení mapy už musím vynaložit spoustu času a intelektu, takže než jsem zabalil do batohu notebook, podíval jsem se na Google Maps, abych věděl kudy přibližně jít. Půjdu pořád na jih po Dominion Road a za pár hodin prostě musím dojít k dálnici.

Auckland - Dominion Rd

Dominion Road, jedna z nejdelších ulic v Aucklandu (má asi 8 km).

Chtěl jsem se někde cestou nasnídat, ale na Christmas Day bylo překvapivě všude zavřeno, dokonce i takové nouzovky jako Subway nebo Wendy's. Zamířil jsem tedy do nejbližší benzínky. Dobrý kafe, sendvič nic moc. Tak jsem si aspoň spravil náladu meruňkovym koláčem. Sedl jsem si ke stolu a pozoroval auta a lidi venku na benzínce. Moc jich nebylo, to víte, na Vánoce. Navíc to vypadalo, že začne pršet. Sedl si vedle mě chlap, nějaký místní instalatér a ptal se odkud jsem a kam jedu, a jestli se nebojím, a já že ne, co bych se bál. Pak nalistoval stránku krimi v novinách, vytrhl jí a dal jí přede mě, ať si prej přečtu. Jojo, děkuju, přečtu, co bych si nepřečet'. Normálka, jak by řekl pan inšpektor José "pár únosů, násilíčko, jedna vraždička". Nic co by u nás nebylo.

Dálnice z Aucklandu

Po další půlhodině chůze jsem se konečně dostal k nájezdu na dálnici a začal stopovat. Netrvalo ani 5 minut a už jsem se vezl.

Nájezd na dálnici do Hamiltonu

Dávám si pozor, abych pokud možno nestál už na dálnici.

Ngaruawahia

Fish & chips, klasicky zabalené do novinového papíru, jedno zázvorové pivo, jedno normální. Docela hezké městečko, uvažoval jsem, že se tu zdržím (a nakoupím něco dalšího k jídlu), ale nakonec jsem se vydal po silnici do Hamiltonu. Po 5 minutách stopování zastavilo auto, nějaký týpek, co pořád mlel o Bibli a o konci světa. To by mohl být nějaký jehovista, nebo podobný pomatenec, pomyslel jsem si. Ještě, že je to do Hamiltonu přibližně jako z Bavorova do Vodňan. Jinak bych buď usnul, nebo si vystoupil. Když mě v Hamiltonu vyhodil, dal mi letáček. Samozřejmě jsem se nemýlil.

Hamilton

Město prázdné, nikde nikdo. Aspoň se nebudu zdržovat a pojedu dál. Nájezd na dálnici jsem našel rychle, horší bylo, že se tam nedalo stopovat. Nájezd byla totiž docela prudká a strmá zatáčka hned za kruhákem, ve které by mi nikdo nezastavil. Sešel jsem tedy až na dálnici a stoupnul jsem si pod most, kde bylo trochu místa po straně. Věděl jsem, že to není dobrý. V lepším případě dostanu pokutu, v horším mě tady srazí auto. Tak jsem si řekl, že budu 10 minut stopovat a pak vypadnu. Naštěstí mi zastavila jedna milá slečna, která sice nejela daleko, ale dostal jsem se na mnohem lepší místo na stopování, cca 10 km za Hamilton. Pak už to šlo dobře, stopoval jsem až do Rotorua.

Rotorua

Smrdící město. To kvůli termálním pramenům, kterých je tu spoustu. Bylo už pozdě odpoledne, takže jsem zamířil k hostelu, co doporučili místní, kteří mě sem dovezli. Vyrazil jsem do města, potkal pár Čechů, pozval je na pivo (měl jsem zrovna po výplatě :-), prohlédli jsme si termální prameny a park.

Muzeum Rotorua

Rotorua - park a muzeum

Budova muzea a park okolo se nedá zapomenout. Nádhera. Škoda, že bylo muzeum zavřené. Ráno jsem si dal snídani a vypravil se z města, hlavní silnice vedla na Taupo.

Taupo

se mi nelíbí. Jezero sice hezké, ale turistická zástavba a hodně lidí, to není nic pro mě. Vypadá to tu jako ve slovinském Bledu, který je ale o dost hezčí. Jistě, že tu bude spousta pěkných míst okolo jezera, ale přesto tu zůstavat nechci. Dám si kafe a pojedu dál, do Napieru. Za městem celkem fajn místo na stopování, ale čekal jsem asi půl hodiny. Pak mi zastavili starší manželé, kteří bydlí kousek od Napieru. Cesta byla fajn, mohl jsem si poručit kdekoliv zastavit a fotit.

Krajina před Napierem

Krajina před Napierem

Napier

Zatím nejhezčí město, co jsem na Zélandu viděl. V roce 1931 zničilo Napier a Hastings silné zemětřesení a byly postaveny nové domy ve stylu art-deco, který byl tou dobu zrovna v módě.

Napier

Večerní Napier

Napier

Napier - Art Deco architektura v západu slunce

Proto vypadá Napier úplně jinak než většina novozélandských měst. Ráno jsem vstal brzo, říkal jsem si, že bych mohl ještě dnes dojet do Wellingtonu. Dal jsem snídani a potkal stopujícího maora s kytarou. Říkal, že jede taky do Wellingtonu, tak můžeme stopovat spolu. Proč ne, řekl jsem. Jen dojdu poslat nějaký pohledy domů a pak půjdeme. Když jsem se vrátil, už tam nebyl. Možná si myslel, že se ho chci zbavit.

IMGP4531

Silnice z Napieru. Skvělé místo na stopování.

Napier je menší město, takže člověk nemusí hledat kudy ven. Stopování bylo fajn, ale těch 300 km do jsem ujel asi 8 různými auty. Jedna maorka mě vyhodila ve Woodville, což je ukázkový zapadákov, do kterého se asi už v životě nepodívám. Řekl jsem si tedy, že se tu aspoň najím a zamířil do místní hospody. Měli akorát hamburger, hranolky, pivo a kafe. Tedy přesně to, na co jsem měl zrovna chuť a objednal si kompletní menu :) Byly už cca 3 odpoledne, tak jsem se vydal na silnici směr Wellington. Pak jsem se dostal do Mastertonu, Cartertonu, Featherstonu, Wellington byl už co by kamenem dohodil. Tedy aspoň na mapě to tak vypadalo. Ve Featherstonu mi asi po minutě čekání zastavil campervan s novozélandskou rodinou, která jela do Wellingtonu na prázdniny. Říkali, že mě viděli už ve Woodville. Chtěl jsem se zeptat, proč mi teda nezastavili už tam, ale byl už skoro večer, tak jsem radši mlčel a nastoupil si. Asi 50 km před Wellingtonem vedla cesta obrovskými horami a serpentýnami, kde navíc ještě probíhaly opravy silnic. Člověk by šel přes tyhle kopce 2 dny, i když to na mapě vypadá jako nepatrný kousek. Když jsme se vymotali z hor a projeli Lower Hutt, začalo pršet a v dálce se už rýsoval Wellington, hlavní město Nového Zélandu (někteří lidé mylně za hlavní město považují Auckland). Wellington sice nemá žádnou dominantu typu Sky Tower, ale z dálky vypadá opravdu majestátně, z jedné strany voda, z druhé strany kopce. Bylo vidět, že tahle rodina asi necestuje často, děti byly nadšené z velkého stadionu a obřích lodí v přístavu.

Wellington

Tak jsem se kolem 8 hodiny večer dostal do centra Wellingtonu. Zabookoval jsem na 2 noci první hostel, který jsem uviděl a chtěl se jít podívat do města. Jakmile jsem vkročil na ulici, mohutný vítr mě málem odfoukl do moře. Klobouk mi ulétl i se slunečními brýlemi, které jsem na něm pro parádu měl. Pak se ještě rozpršelo, tak jsem zalezl zase zpátky. Pršelo celou noc a další den dopoledne. Náhle se udělalo asi na 3 hodiny hezky a pak to začalo nanovo. Všichni říkají, že takovéhle počasí je tu normální. Byl jsem se podívat aspoň v parlamentu a v muzeu Te Papa. Moc pěkný. Obzvláště muzeum, teda jestli se tomu dá vůbec tak říkat. Bylo to spíš jako na pouti, různé atrakce jako virtuální projížďka Zélandem a... no, nebudu to dál rozepisovat. Ale kdo sem někdy pojede, tomu návštěvu muzea doporučuju.

IMGP4593

Wellington - liduprázdná nádražní hala

Wellington - parlament

Vosí hnízdo - sídlo novozélandského parlamentu

IMGP4559

Houslistka v přístavu, Wellington

Wellington Skyline

Centrum Wellingtonu - pohled z trajektu

Koupil jsem si lístek na trajekt do Pictonu (Jižní ostrov). Pár fotek a poznámek ze stopování po jižním ostrově sem dám příště. Možná.

Přemek Žák
  1. Tiše závidím, pane Přemku :)

    Magda · 28. únor 2011, 01:56 · #

  2. Je to pěkný, moc pěkný….Musím poslat odkaz panu inšpektorovi, bude mít pocit, že je slavnej :)

    — Tereza · 28. únor 2011, 04:12 · #

Komentovat už je možné jen přes Facebook. To víte, doba pokročila.

Líbí se vám tu?

Přihlašte si RSS kanál a nic vám neuteče:

Reklama

Pohodové zájezdy do hor s CK Alpina