Přemek na cestách

Jak jsem dostal práci

7. leden 2011, 20:00, kategorie:

Pokud jste četli můj zápisek o pracovním pohovoru, vězte, že vše nakonec dobře dopadlo a tu práci jsem dostal. Po prvním pohovoru a odeslání úkolů se asi 3 dny nikdo neozval, tak jsem pomalu přemýšlel, co budu dělat dál, koho případně ještě oslovím, kam pojedu, atd. Následující ráno ale přišla SMS, abych ještě tentýž den odpoledne přišel na další kolo pohovoru. Samozřejmě mě to potěšilo. Horší bylo, že jsem neměl už nic čistého (a zároveň reprezentativního) na sebe, takže jsem se vydal do města koupit aspoň košili :)

Na schůzku jsem dorazil s větším sebevědomím a v lepší náladě, než na tu uvodní, věděl jsem, že jsem úkoly asi nepodělal. Mimochodem, nebylo to nic těžkého - sice jsem nad tím strávil dost času, ale to proto, že nejsem zvyklý psát cokoliv anglicky.

Pohovor už probíhal spíš v odborné rovině a se zákeřnými otázkami typu, jak si myslím, že se obor promění za 5 let :-) Mlel jsem samozřejmě kraviny, ale asi šlo hlavně o to, abych něco řekl a jen blbě nečuměl. Domluvili jsme se, že jakmile podepíšu smlouvu, zažádám si o pracovní povolení, abych mohl zůstat déle, než 3 měsíce.

Druhý den jsem měl v mailu nabídku zaměstnání, ale po hlubším zkoumání imigračních předpisů jsem zjistil, že v téhle podobě to stejně nemůžu vzít, porušil bych tím zákony, protože Working Holiday vízum neumožňuje vzít trvalé zaměstnání. Celé se to zkomplikovalo a proces se táhnul dál, asi dva týdny. To bylo nejhorší - čekání a nejistota. Nakonec jsem dostal smlouvu jen na 3 měsíce a jakmile budu mít vyřízené pracovní povolení na 2 roky, dostanu regulérní nabídku zaměstnání. Snad to stihnu, skoro všechny formuláře a dokumenty (a že jich není málo) už mám připravené.

Mimochodem, uvědomil jsem si, jak dobře jsem se v ČR měl a jak je tam pro mě jednoduché sehnat práci. Nikdo se většinou neobtěžuje s testovacími úkoly, IQ testy, voláním předchozímu zaměstnavateli, atd. Pokud jste navíc ještě cizinec, musí váš zaměstnavatel dokázat, že na vaše místo se nehodil žádný novozélanďan a doložit, že se snažil nějaké novozélanďany najít. Takhle stupidní zákon snad nemáme ani v Česku.

Takže až vám někdo bude vykládat, jaký je Nový Zéland ráj a práce všude plno, tak se mu ani nesmějte, jenom ho ignorujte :) Mně to sice vyšlo hned na první pokus, jenže měl jsem obrovské štěstí a vím, že když to podělám, podobná nabídka už asi nepřijde a budu se muset vrátit domů. A já se chci vrátit až budu chtít, ne až budu muset. Zevlovat bez práce se tady totiž, narozdíl od ČR, také moc dlouho nedá.

V práci je zatím fajn, firma sídlí v centru Aucklandu, ale zároveň v celkem klidné ulici. Pracovní prostředí je hezké a noví kolegové jsou na mě hodní, ačkoliv moje angličtina je přibližně stejně hrozná jako byla před 2 měsíci. Mám ale od zaměstnavatele slíbený příspěvek na kurzy, takže po práci budu ještě na starý kolena chodit do školy :-D

Největší potíž tu mám se jménem. Jistě, když se někdo jmenuje Vanessa Skočdopole nebo Nicolas Topolánek, tak to sice v ČR zní legračně, jenže tady by to zapadlo coby docela všední jména. Na háčky a čárky se tu samozřejmě nehraje a ř tu taky nikdo vyslovit neumí. Z Přemek Žák se tedy stalo Premek Zak a hotovo. Zvykám si.

Stejně ale nechápu, jak rodiče mohlo napadnout dát mi takhle nepraktický jméno. Na jejich obranu snad jen to, že v roce 1983 mohli sotva tušit, že by se synáček někdy podíval dál než do Jugoslávie.

Rada (nejen) pro cestovatele

Než jsem odletěl, všichni mi radili, abych si sehnal kontakty na lidi, kteří jsou/byli na Zélandu a vyptal se, jak to tam chodí. Bylo mi to ale k ničemu a někoho, kdo by se tím řídil, to může akorát zdeptat a demotivovat. Dostal jsem většinou rady typu:

  • V Aucklandu práci neseženeš
  • Na Working Holiday práci neseženeš
  • Jeď na farmu XY
  • a podobné kraviny...

Ať mi huba upadne, jestli někdy budu rozdávat taková moudra.

Takže slíbená rada zní: Držte se dál od lidí, kteří své zkušenosti zobecňují na všechno a na všechny (asi proto, že by jinak neměli co sdělit). To, co vám řeknou je založeno na jejich zkušenostech a jejich štěstí. Pro vás to neplatí, protože dostanete jiné karty. Jestli se mě někdy někdo zeptá, jak hledat v Aucklandu práci, řeknu, že nevím. Poradím ale, kde čepujou dobrý pivo a kde se pořádně najíst.

Přemek Žák
  1. Ahoj Přemku,

    pěkně píšeš. Postni zase nějaký fotky ať je na co koukat. A jestli žádné fotky nemáš, tak je koukej udělat.

    Když jsem se ptal rodičů, proč se jmenuju Marek, bylo mi chladně řečeno, že je to mezinárodní jméno :).

    — Marek B · 10. leden 2011, 00:45 · #

  2. Zajimavy clanek. Obavam se ale, ze podobne zakony o zamestnavani cizincu jsou i v Cesku. Jen se o nich tolik nemluvi.

    Jinak Premysl je hezke jmeno. Mas svatek v polovine kvetna a kdyz se te budou holky z NZ ptat, proc se tak jmenujes, muzes odkazat na historii Premyslovcu….

    Pepa · 11. leden 2011, 01:24 · #

  3. Gratuluji k práci. Ať se daří.

    A buď rád, že ses v Česku nesetkal s úkoly a testy. Já ano a docela často. I do stávající práce jsem se dostala na základě testu, který byl docela vražedný. A kamarádka se hlásila na pozici účetní a vyplňovala regulérní IQ test. :-D

    — Šárka · 12. leden 2011, 02:00 · #

Komentovat už je možné jen přes Facebook. To víte, doba pokročila.

Líbí se vám tu?

Přihlašte si RSS kanál a nic vám neuteče:

Reklama

Pohodové zájezdy do hor s CK Alpina